Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tanec rodiček-orientální tanec

30. 8. 2007
Tamara Marková-orientální tance, velikost: 9.5 KB"Tamara Marková je iniciátorkou ženského setkávání Cesta Ženy,  lektorkou tance rodiček pro nastávající maminky, orientálního břišního tance s miminky v náručí, a masáží dětí a kojenců v rámci občanského sdružení A-Centrum v Praze, které se zabývá vědomou a aktivní přípravou na mateřství. Studuje Školu vědomého rodičovství, kurs dul a relaxační vodní techniky, inspirované delfíny. Vede prožitkové semináře Cesta Ženy po celé ČR.  Je členkou Hnutí za aktivní mateřství, České asociace dul, Fontanely – koalice za zlepšení služeb v mateřství a rodičovství a Asociace českých aromaterapeutů.

 

  Orientální břišní tanec vznikl původně jako tanec rodiček ve střední Africe asi před 4 - 10 000 lety př. Kr. Říká se mu také nejstarší tanec na světě. Vyvinul se z kultů plodnosti starověkých kultur. Porodní rituál tehdy probíhal, a v některých oblastech ještě probíhá i dnes asi takto: Když nastal čas porodu, shromáždily se všechny ženy kmene do zvlášť připraveného stanu, utvořily kruh a rodička si uprostřed vyhloubila v zemi jamku, kterou vystlala něčím měkkým (např. kožešinou apod.). Pak spolu všechny hodovaly, zpívaly a tančily. Tato atmosféra dodávala rodičce odvahu a důvěru k porodu, dokud dítě nepřišlo na svět. Pro mladé dívky, které vždy mohly být přítomny, to byla jakási příprava na jejich pozdější vlastní porod. Porod byl sociální, posvátnou událostí, a ne pouze biofyziologickým aktem, jako je tomu (v lepších případech, kdy není medikalizován!) bohužel dnes.

Je tedy příznačné, že se tomuto tanci nejsnadněji učí právě těhotné ženy. Během těhotenství jim umožňuje nejintenzívnější kontakt s jejich miminkem, které je těmito zcela přirozenými, pomalými, vlnivými, kolébavými a houpavými pohyby jemně masírováno a hlazeno. Při tanci žena přímo cítí reakce svého dítěte a učí se jim naslouchat. V těhotenství by ženy měly tančit skutečně v pomalém rytmu a velmi něžně; naopak během první doby porodní, mezi stahy, se doporučuje použít rytmus dynamičtější, díky němuž se zmírňují porodní bolesti a urychluje porod. Těhotné ženy, které tento tanec tančí, získávají kromě zvýšené pohyblivosti a pružnosti svalstva v pánevní oblasti také pozitivní vztah ke svému tělu, což jim pomáhá lépe ovládat své tělo a mysl a přispět tak k přirozenému průběhu porodu. Žena nalézá důvěru ve schopnost svého těla porodit bezpečně bez pomoci medikace. Tento tanec rovněž přispívá k vytvoření tzv. bondingu, vzájemné hluboké vazby mezi maminkou a miminkem, která je nezbytně nutná pro jeho zdravý vývoj.

Ideální je, když se žena tomuto tanci věnuje již před početím, ale začít se dá v kterékomkoliv týdnu těhotenství. Pochopitelně některé dynamické prvky jsou v tomto období vynechány. Např. v devátém měsíci se již neposiluje pánevní dno, ale naopak se uvolňuje perineální masáží.  Během tančení je kladen velký důraz na koncentraci a relaxaci. Koncentrací myslím schopnost soustředit se na tu činnost, kterou vykonávám v daném okamžiku – během tance tedy na jednotlivé pohyby, na jejich vědomé prožívání a zároveň „naslouchání“ miminku v bříšku. Vše, čím se těhotná žena zabývá (a to nejen při tanci) by jí mělo být příjemné. Prenatální psychologie již před dvaceti lety objevila, že tak, jak se cítí nastávající maminka, tak se cítí její děťátko. A vzhledem k tomu, že miminko má již během prenatálního života  postupně rozvinuté všechny smysly, měla by maminka věnovat pozornost tomu, aby její psychické naladění bylo co nejvíce pozitivní, neboť tyto vjemy jsou určující pro optimální fyzický, i psychický vývoj miminka.

Tento tanec je pochopitelně i estetickou záležitostí. Tvořením a prožíváním ladných pohybů s tím, že tančí pro své miminko, mu nastávající maminka poskytuje atmosféru lásky, krásy a bezpečí. Díky těmto pohybům je vlastně poprvé jaksi masírováno, ještě dříve než se mu dostane té největší životní „masáže“, kterou je vlastní porod – průchod porodními cestami, který mu umožní plně si uvědomit své tělíčko. Důležitým aspektem břišního tance je také orientální hudba, která zahrnuje jak meditativní, tak rytmické prvky, které uvolní nejen matku, ale i dítě. Dítě v bříšku maminky slyší hudbu, která ho uklidňuje a vnímá harmonii pohybů. Mnoho žen má dobrou zkušenost s tím, že když jejich dítě pláče, velmi rychle se zklidní při hudbě, kterou zná z prenatálního období.

Břišní tanec posiluje pánevní, břišní i zádové svaly a páteř, tedy to, co je v těhotenství a během porodu nejvíce zatěžováno. Učí dobře dýchat a relaxovat. Tanec v pomalém tempu je velmi uklidňující a zároveň osvěžující. Doporučeny jsou vlnivé a krouživé pohyby pánve, hrudníku, rukou a hlavy. Pohyby hrudníku do stran, dopředu a dozadu také uleví, neboť napomáhají zmenšení tlaku dětské hlavičky. Břišní vlnou se zlepší pohyblivost břišního svalstva, které při porodních bolestech tlačí na dělohu. Kolébavé pohyby různých osmiček a kroužení pánve zklidňují dítě, kolébané v plodové vodě.

Tanec jako takový je ve svém původním významu radostí ze života. To nádherně koresponduje s obdobím těhotenství, kdy ženě nabízí možnost plného a radostného prožívání, těšení se na miminko a hrdosti z naplněného ženství. V naší společnosti je statut těhotné ženy zatím bohužel velmi nízký, není jí prokazována patřičná úcta a respekt, tak jako je tomu v jiných kulturách. Břišní tanec ve společenství dalších těhotných žen pomáhá nastávající mamince posilovat vědomí vlastní hodnoty a té nejženštější krásy.

Tento tanec také, protože posiluje ženino sebevědomí, ji vede k aktivnímu a vědomému přístupu nejen k těhotenství, ale i k samotnému porodu, který většina maminek, které v těhotenství tančí, touží prožít přirozeným způsobem, a to nejlépe ve vertikální porodní poloze, jenž využívá zemské přitažlivosti. Tento tanec totiž naučí ženu vzpřímenému držení těla, které podporuje optimální polohu dítěte. Vertikální porodní polohy (ve dřepu, ve stoje a v sedě) jsou mnohem přirozenější, než u nás běžná poloha v leže. Ovšem vertikální polohy byly v Evropě běžné ještě na přelomu 19. a 20. století, v Orientě asi do roku 1930 a v posledních letech se vzedmula celosvětová vlna hnutí návratu k přirozenému porodu. Tím, že žena první dobu porodní mezi stahy protančí vlnivými, krouživými a třesoucími pohyby, umožní miminku, které sestupuje porodními cestami spirálovitě, mnohem snadnější příchod na svět.

Některé prvky břišního tance se dají s úspěchem využít i během šestinedělí, kdy mamince pomohou urychlit fyzickou i psychickou regeneraci. V pražském A-Centru máme specielní program, ve kterém si mohou maminky zatančit s miminkem v náručí již v šestinedělí, což opět posiluje jejich harmonický vztah. Takto se dá s děťátkem tančit do té doby, dokud je maminka unese – zhruba do tří, čtyř let. Potom mohou maminky učit své holčičky prvním pohybům břišních tanečků a dát jim tak jeden z nejkrásnějších dárků pro ženu na celý život: přijetí sebe sama a radost být ženou.

Tím, že tančím s nastávajícími maminkami, se snažím orientálnímu břišnímu tanci navrátit jeho původní smysl. Mým přáním je, aby se stal znovu „tancem rodiček“. Spolupracuji proto s Českou asociací porodních asistentek, se kterou plánujeme celorepublikové školení porodních asistentek, aby mohly základní terapeutické prvky tohoto tance nabídnout ženám během kurzů předporodní přípravy jako jednu z možností těhotenského cvičení a také přirozené úlevy od porodních bolestí."

„Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd“. arabské přísloví

Autor článku: Mgr. Tamara Marková

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA